"Já vím, že potřebuješ pomoct..."

Střípky z lednových konstelací.

Potřeba pomáhat,  litovat druhého, neustále sledovat, co by ten druhý ode mne mohl potřebovat, aby se cítil lépe - tyto naše potřeby se ukazují býti společné, jak ve vztahu k rodičům, tak ve vztahu k partnerovi.

Ukazuje se však, že touto potřebou často zakrýváme zcela jiné, než altruistické pohnutky a už vůbec netušíme, co to ve vztahu způsobuje. Tak například, hluboká pořeba pomáhat rodičům, aby se cítili lépe, dělat všechno proto, abychom jim vyhověli, poslouchat co nejvíce jejich pokyny a zohledňovat jejich připomínky, se jeví jako správné, morální a společensky kladně hodnocené chování a takové "dítě" (čtyřicátník) vykazuje možná u druhých i obdiv.  Chybí-li zdravý odstup od rodičů, může toto chování vést k negativním jevům, jak u rodičů, tak i u dítěte. Rodiče si více a více nárokují pomoc, stávají se závislí na tom, jak se chová jejich potomek a oslabuje to jejich schopnosti hledat řešení svých problémů a cestu ke štěstí. Souběžně má dítě pocit důležitosti z toho, že ono je schopno své rodiče udělat šťastné, což je absurdní představa a dítě velmi zatěžuje, ale ono se stává závislé na pochvale a zpětné vazbě od rodičů za "vhodné chování". Zdánlivě dospělý člověk je pořád v roli malého dítěte, kterého dobrý pocit závisí na pochvale rodičů nebo jejich spokojených tváří. Týká se nás to mnohem více, než se na první pohled zdá, jistým způsobem jsme jen pro samotnou pochvalu toho ochotni udělat mnoho. Neznamená to, že bychom neměli pomoct, pokud cítíme tuto potřebu, nebo, žebychom neměli udělat dobrou věc i pro dobrý pocit z uznání druhými, ale pozor na to, aby se z toho nestala tak běžná a samozřejmá věc, že budeme posedlí potřebou pomáhat. Vedlo by to k podezření, že pomáháním zakrýváme neschopnost vědět, co sami chceme a za čím chceme jít, protože bychom se možná museli konfrontovat s druhými. Pokud pomůžeme a vyhovíme přáním druhých, nemusíme se konfrontovat s rozporem mezi vlastními a cizími přáními nebo ustát jejich odpor a hněv.

Nezdravá potřeba pomáhat se objevuje často v partnerském vztahu - některé ženy mají přesvědčení, že jejich "poslání" nebo role vyžaduje sledovat, co muž potřebuje a s čím potřebuje pomoct a automaticky to udělají, samozřejně často na úkor svého času nebo vlastních potřeb. Domnívají se, že tím, že pomůžou, zlepšují vztah. Opět - stane-li se toto automatickým, vztahu to škodí. Žena očekává vděk a uznání, ale muž nemá potřebu jí to dát, protože žádný vděk za "pomoc" necítí. V hloubi duše ví, že ho tím žena oslabuje, protože si neumí poradit sám a na pomoci od ženy se pomalu stává závislým. Oslabuje to jak jeho tak i jí, ona si vytváří závislost na potřebě pomáhat. Možná jsme slyšeli slova nespokojené manželky, která si stěžuje: "Tolik pro něho (svého muže) dělám, ale  vděku se nikdy nedočkám, ještě se na mně mračí"

Potřeba pomáhat nemusí "postihovat" pouze ženy. Pokud měl muž dominantní matku, která si svého syna zaměnila za partnera, může být tento muž v dospělosti pod vlivem ženy natolik, že se z jeho života stane  pouhé "vyplňování ženiných přání".  Žena si muže začíná méně a méně vážit a pokud nenastane zvrat, začne ho vnímat jako neschopného. Muže to motivuje k ještě větším výkonům a hledání stále nových způsobů, jak se chovat, aby ženě vyhověl, ale je to marná snaha - neuspokojí ji nikdy. Paradoxně, začne-li si všímat svých potřeb, svých zájmů, koníčků a toho, co jemu dělá radost, ženina pozornost a zájem se automaticky obrací k němu a začne jí opět přitahovat.

Co z uvedeného plyne? Opakovaně se v konstelacích objevuje, že narušené vztahy mezi dětmi a rodiči nebo mezi partnery se začnou zlepšovat, pokud se namísto naučené potřeby neustále pomáhat začneme zabývat tím, co nám dělá dobře, co nás těší, začneme se věnovat koníčkům, zálibám a svým potřebám. Ukazuje se, že zdánlivě sobecké - dělám a hledám to, co potřebuji, co mi dělá radost atd. - posiluje jak partnery, tak i rodiče a upravuje vztahy k lepšímu.

Nejbližší akce:

Rodinné konstelace

27.5.2018

10 - 18

Centrum Spontanea, Litomyšl

==================================================

Víte že,  vztahy a osobní spokojenost  souvisí s rodinným systémem - s rodiči, prarodiči a dalšími příbuznými?

Vaše původní rodina výrazně ovlivnila:

  jak moc jste spokojená(ý) se sebou, se svým životem

jak se daří vašim dětem

jak šťastné máte partnerství

kolik pozornosti jste schopni dávat sobě

jak silný máte pocit osobní stability

jak se vám daří v práci 

jak se vám daří  tvořit

 

kolik máte dobrých přátel

kolik máte peněz

jaké máte zdraví

do jaké míry jste úspěšný člověk

jak vycházíte sám se sebou

jak vycházíte s druhými

No, jakkoliv byla vaše původní rodina rozvrácená, nyní záleží jen na vás, co se svým životem uděláte.

Máte moc změnit svou přítomnost, budoucnost a harmonizovat i minulost rodinného systému, ze kterého jste vzešli.

Jste-li ochotni zlepšovat vztahy v rodině, dáváte svým dětem největší dar: nebudou už muset opakovat osudy předků a nést  vaše  i  jejich břemena.

 

Cesta domů...

RNDr. Ivana Jakubíková +420 602 262880