Dopis nemocné přítelkyni.

Seznámily jsme se, když jsi ještě byla zdravá. Nesetkávaly jsme se často, ale když už, tak jsme za naše setkání byly obě vděčné, protože jsme dokázaly uznat tu druhou, podpořit se a posílit.

Včera jsi za mnou přicestovala už nemocná. Tvá duševní nemoc propukla nedávno a já jsem tě včera uviděla jinou, než kdykoliv před tím. Tvé oči vyzařovaly bezradnost a tvé tělo slabost. V očích se ti objevila otázka, zda jsi takhle pro mne přijatelná, testovala jsi v mých očích stopy odporu nebo odsouzení za to, že jsi jiná – a ne radostnější a ne silnější.

Čas strávený s tebou byl na jednu stranu obohacením a na druhou stranu byl dost náročný. Jako kdybych neustále vnímala nevyslovenou prosbu o pomoc, kterou ti nemohu dát. Byla jsi mi vděčna, že se mnou můžeš být a tím přijít na jiné myšlenky.

Když jsi odjela domů, uvědomila jsem si, že cítím vděčnost za tvou nemoc.

Darovala jsi mi skrze svou nemoc dar veliké ceny:

Jsem zdravá.

Mohu se svobodně rozhodovat.

Mohu se spolehnout na sebe a své duchovní pomocníky. Dokážu odevzdat své starosti, věřit v pomoc andělů a to, že mi ukazují správnou cestu.

Mohu žít i sama. Mohu žít i s partnerem.

Netrpím ani úzkostmi ani mě neatakují strachy z budoucnosti.

Cítím někdy smutek, někdy strach, někdy si nevím rady. Ale vždy najdu novou naději a radost.

Mám touhu zlepšovat svůj život, zintenzivňovat kontakt se svou duší.

Mohu milovat lidi kolem sebe. Dokážu se spontánně projevit.

Mohu změnit práci, pokud budu chtít.

Mohu se přestěhovat, budu-li chtít.

Mohu se učit novým věcem.

 

 Nic z toho, co jsem vypsala, ty teď nedokážeš:

Nedokážeš býs sama a bojíš se lidí, chtěla bys pracovat a bojíš se jít do práce, trpíš úzkostmi a strachem, nemáš naději, nemůžeš si najít partnera, nemůžeš... nedokážeš... užíváš spoustu prášků pro utlumení.

 

Díky tobě, má nemocná přítelkyně, se sama sobě omlouvám, za všechna myšlená nebo vyřčená slova kritiky, která jsem sama sobě říkala. Omlouvám se za všechny „musy“ a „měla bych“, které jsem poslechla a které mě vzdalovaly od vnímání potřeb mé duše.

Hřešila jsem, když jsem chtěla mít jinou postavu, než mám a nebyla s ní spokojená.

Hřešila jsem a ubližovala si tím, že jsem se chtěla předělávat, abych „byla lepší“.

Hřešila jsem, když jsem si v něčem nevěřila a proto to nechala být.

Hřešila jsem, když jsem na sebe tlačila a tím se vyčerpávala.

Hřešila jsme tím, že jsem uvěřila lidem, kteří mi říkali, že něco ve mně není správně, že bych se měla změnit, abych pro ně byla přijatelnější a já se tím pak trápila.

Hřešila jsem, když jsem vyhovovala potřebám druhých.

Jediné, co je důležité, že jsem v pořádku a jak píše Luise Hay, všechno v mém světě je v pořádku.

 

Simoně, červenec 2014.

 

 

 

(Simona umřela v dubnu 2015)

Nejbližší akce:

Rodinné konstelace

27.5.2018

10 - 18

Centrum Spontanea, Litomyšl

==================================================

Víte že,  vztahy a osobní spokojenost  souvisí s rodinným systémem - s rodiči, prarodiči a dalšími příbuznými?

Vaše původní rodina výrazně ovlivnila:

  jak moc jste spokojená(ý) se sebou, se svým životem

jak se daří vašim dětem

jak šťastné máte partnerství

kolik pozornosti jste schopni dávat sobě

jak silný máte pocit osobní stability

jak se vám daří v práci 

jak se vám daří  tvořit

 

kolik máte dobrých přátel

kolik máte peněz

jaké máte zdraví

do jaké míry jste úspěšný člověk

jak vycházíte sám se sebou

jak vycházíte s druhými

No, jakkoliv byla vaše původní rodina rozvrácená, nyní záleží jen na vás, co se svým životem uděláte.

Máte moc změnit svou přítomnost, budoucnost a harmonizovat i minulost rodinného systému, ze kterého jste vzešli.

Jste-li ochotni zlepšovat vztahy v rodině, dáváte svým dětem největší dar: nebudou už muset opakovat osudy předků a nést  vaše  i  jejich břemena.

 

Cesta domů...

RNDr. Ivana Jakubíková +420 602 262880