Co vás opravňuje vědět, jak to má mít druhý člověk „správně“?

Někdy slyším sama sebe, jak v myšlenkách posuzuji chování jiného člověka – kamarádky, kamaráda, partnera, kolegyně, mámy, sestry atd. – protože se mi zdá, že kdyby se začal někdo z nich chovat jinak, měl by se lépe.

Například, kolegyně Zdenka, by měla přestat na sebe tak tlačit s výkonem, přestat chtít být dokonalá. Máma by si měla více všímat sebe a ne mého otce, aby jí bylo lépe. A kamarád by se měl více vzdělávat, více cestovat  a méně pracovat na domě, protože si myslím, že by mu to přineslo větší uspokojení ze života.

Znáte to taky? Taky víte lépe, než druhý člověk, co by měl udělat, aby měl hezčí a šťastnější život? Například vaše máma? Nebo váš otec? Víte, co by jim pomohlo, aby byli spokojenější? Říkáte jim to? Pokud ano, jaká je odezva? Co vám na vaše rady a komentáře vaši rodiče odpoví? Udělají to, co jim radíte? Berou vaše pozorování a rady vážně?

Naše domněnky týkající se „správného“ chování druhých, často vyplynou z toho, že dotyčný člověk se při povídání stěžuje na něco v životě, popisuje, co ho trápí a s čím si právě neví rady. Vy ho posloucháte a v duchu nebo otevřeně mu říkáte, co má udělat. Málokdy, skutečně výjimečně, se vás zeptá přímo: „Prosím, tě nevíš, co bych s tím měl(a) dělat?“ A málokdy vás pak skutečně poslouchá.

Pokud budete pomalu číst následující řádky, naslouchat pozorně obsahu vět, pochopíte důležitost nezasahování do rozhodování a osudu druhých, což  vám následně přinese, jako odměnu, obrovskou úlevu, lehkost, radost a šťastnější život, díky lepším vztahům.

O co jde?

Když máme tendenci zasahovat někomu do života radami, domníváme se, že víme lépe, než on, co je pro něho dobré.

Když si o někom povídáme a říkáme si, co by měl udělat, protože se trápí, tak si myslíme, že víme lépe, než on, co je pro něho lepší.

Naše konání a konání druhých je ovlivněno tolika neviditelnými faktory: jsme velmi silně propojeni s našimi předky, ovlivněni jejich konáním, jejich myšlením, dobrými i špatnými skutky, svými minulými rozhodnutími, činy a myšlenkami v minulých inkarnacích, pokud na ně věříme, a tak dále. Nelze z naší roviny vnímání postřehnout širší smysl a význam našeho konání  a  už vůbec ne příčiny chování  druhých. Stavěli bychom se na úroveň Boha, kdybychom se cítili oprávněni vědět, proč ten člověk dělá to, co dělá, proč se chová tak, jak se chová. Jako kdyby mravenec radil vlaštovce, aby si dával pozor na nebezpečí: „Prosím tě, neleť do lesa, protože tě tam může zašlápnout člověk.“ Mravenec nemůže obsáhnou životní prostor vlaštovky, tak jako my nemůžeme vědět, co je ve skutečnosti pro druhého člověka to dobré. Pokud se vám zdá, že má druhý člověk problémy, je vaší povinností mu dát prostor, aby hledal a našel sílu své problémy vyřešit, aniž byste mu cpali své rady a pomoc. Pokud ovšem sám nepřijde a nepožádá vás slušně o pomoc…

 Největším problémem bývá podvědomá potřeba pomáhat svým rodičům. Pokud se domníváte, že je vaší povinností, starat se do života vašich rodičů, tak tento názor  propusťte. Pokud si myslíte, že musíte sdílet emoční nebo partnerské problémy své maminky, tak vám říkám, že nesmíte. Pokud přemýšlíte nad tím, co by měla ona nebo váš otec dělat, rychle přeorientuje své myšlenky jinam.

Na rodinných konstelacích je vidět, jakou škodu dělají děti, které chtějí nezdravě pomáhat svým rodičům. Nepíšu o fyzické pomoci, pokud už rodiče nemají sílu se o sebe starat. Píšu o pomoci s jejich emočními problémy, o hledání řešení namísto toho, aby je hledali oni, o  přehnané pozornosti na jejich starosti. Vždy cítíte,  když to s pozorností matce nebo otci přeženete. Cítíte se oslabeni a víte o tom.  A je to stejné,  když věnujete více pozornosti, než je zdrávo, svému partnerovi, kamarádce nebo svým dětem.  Jste vyčerpaní, unavení, protože jste zasahovali tam a s takovou intenzitou, že to nebylo ani pro jednu stranu dobré.

Když jsem přemýšlela o své potřebě plést se mé mamince do života, tak jsem si uvědomila tu samou zákonitost, o jaké mluví Bert Hellinger:   Děti chtějí ze slepé lásky pomáhat nést svým rodičům jejich osud. Neví, že tím dělají škodu, protože obrací směr toku lásky v rodině. Jako kdyby se víly v říčce rozhodly obrátit její tok  směrem k prameni, protože by si řekly, že ví lépe než Bůh, co je pro řeku lepší. Vílám se může podařit obrátit její tok, ale ta námaha a vynaložená energie…

I lidé vydávají obrovskou energii na to, aby podvědomě podporovali své rodiče, namísto toho, aby zdravě podporovali sebe, svého partnera, partnerku  a své děti. Rozhodli se nepřijímat od rodičů, ale jim dávat. Nemůže to vést ke štěstí.

Podobně je to s pomocí dalším lidem. Nemáme právo se komukoliv plést do života, svými domněnkami o tom, co je pro něho dobré nebo špatné, litovat někoho a hledat za něho řešení. Každý  má sílu hledat to, co je pro něho dobré a má právo nést svůj osud. Podpoříme se vzájemně tím, že si toto právo uznáme, že budeme soucitní ke svému osudu i k životu druhých, včetně rodičů.

Podaří –li se vám pokorně uznat, že vaše rodiče mají právo nést kříž svého osudu a že nemáte právo nést tento kříž za ně, umožníte sobě i jim najít sílu. Uznáte je dospělými a můžete si je začít vážit. Následně i sebe.

 

 

 

 

 

 

Nejbližší akce:

Rodinné konstelace

27.5.2018

10 - 18

Centrum Spontanea, Litomyšl

==================================================

Víte že,  vztahy a osobní spokojenost  souvisí s rodinným systémem - s rodiči, prarodiči a dalšími příbuznými?

Vaše původní rodina výrazně ovlivnila:

  jak moc jste spokojená(ý) se sebou, se svým životem

jak se daří vašim dětem

jak šťastné máte partnerství

kolik pozornosti jste schopni dávat sobě

jak silný máte pocit osobní stability

jak se vám daří v práci 

jak se vám daří  tvořit

 

kolik máte dobrých přátel

kolik máte peněz

jaké máte zdraví

do jaké míry jste úspěšný člověk

jak vycházíte sám se sebou

jak vycházíte s druhými

No, jakkoliv byla vaše původní rodina rozvrácená, nyní záleží jen na vás, co se svým životem uděláte.

Máte moc změnit svou přítomnost, budoucnost a harmonizovat i minulost rodinného systému, ze kterého jste vzešli.

Jste-li ochotni zlepšovat vztahy v rodině, dáváte svým dětem největší dar: nebudou už muset opakovat osudy předků a nést  vaše  i  jejich břemena.

 

Cesta domů...

RNDr. Ivana Jakubíková +420 602 262880